Když jsem se vrátila od rodičů zamířila jsem rovnou do Kotle.
Ve výklenku u stolu pro dva seděl Andrew. Hlavu měl založenou v rukách a vypadalo to že brečí. Šla jsem rychle za ním.
Doopravdy plakal. Bylo mi ho hrozně líto a chtělo se mi brečet taky. Nejprve mi nechtěl říct proč, ale pak mi to řekl.

 Byla středa večer.

Seděla jsem u sebe v pokoji když najednou přiletěla sova. Nesla mi obálku. Byla od mého otce.
Psal jestli bych nemohla na chvíli domů že musí Camile odvést do porodnice. Těšila jsem se. Nejen že budu mít další 2 sourozence, ale také že uvidím zase bratry,tátu a Camile.
Ihned jak jsem dočetla dopis jsem si hodila do tašky pár věcí a vyrazila na cestu. Nečekala jsem ani moc dlouho na nádraží.

Cesta utekla vcelku rychle :) Doma jsem byla asi kolem 9. Bohužel to rychleji nešlo :/ Když jsem přišla domů Camile s taťkou už na mě čekali v předsíni. Z obýváku bylo slyšet kluky, takže mi bylo jasné, že je budu muset uspávat. Nebyla jsem zrovna dvakrát nadšená, protože jsem byla po cestě unavená.

Stephanie Green

narozena: 12.5.1986 v Rosemary Westlake v Cardiffu
Je menší atletické postavy. Má modré oči po matce a delší hnědé husté vlas. Když se usměje tak se jí na pravé tváři objeví ďolíček.
Mezi její koníčky patří hlavně sport. Dále pak čtení knih nebo chození ven do přírody s přáteli.

 Ráno mě Andrew probudil snídaní do postele. Bylo to milé probuzení. Připravil mi tousty s marmeládou a džus.
Celý den probíhal tak nějak normálně a vcelku nezajímavě. Tak přeskočím k podvečeru.

Byli jsme se s Andrewem pojít. Došli jsme na nějakou louku. Tam mi řekl že mi zaváže oči a že mě povede. Moc nadšná jsem z toho nebyla. 

Po asi 5 minutách chůze jsme někam došli. Vůbec jsem nevěděla kde jsem, kvůli tomu blbýmu šátku. Řekla jsem mu ať mi ho sundá,když už jsme zastavili.Ale neodpověděl. Bylo slyšet jen šustění listů.

Dneska jsme spali do oběda jelikož jsme přijeli pozdě v noci. Všichni už spali tak jsme si šli taky lehnout do Andyho podkrovního pokoje, který byl vymalovaný na modro. Vstali jsme asi okolo čtvrt na 12 :) Andrew byl nejspíš už dávno vzhůru,protože v pokoji nebyl.Chvilku jsem se ještě povalovala a pak jsem teprve vstala,aby si o mě nemysleli že jsem nějaký povaleč. Když jsem se trošku upravila a vzala si a sebe něco poholného a zároveň trošku kulturního, jsem se rozhodla vydat se dolů.

 Když jsem se ráno probudila, čekalo mě nemilé překvapení. Probudila jsem se na lavičce u nějakého stromu.Vůbec jsem neměla ponětí kde to jsem. Vedle lavičky stál Andrew a vypadal trošku vystrašeně. Ani studenti, které jsem zahlédla, nevypadali v klidu. Andrew říkal že už to tam celé prolezl a že všechny brány jsou zamčeny. Tak jsem se vydala s Andrewem na průzkum.
Po chvilce bezvýznamného prohledávání vesnice jsem slyšela troubení. Napadlo mě že nás někdo shání, aby nám řekl jak jsme se dostali tam kde jsme. Vydali jsme se proto zpátky ke stromu. A měla jsem pravdu. Kousek od místa kde jsem se probudila stál trubač. Křičel na celé kolo. Křičel něco o tom že má do Yorku přijet král nebo co. Všichni jsme na něj dívali jako na blázna. Když po chvilce usoudil že asi opravdu o ničem nevíme, ani se nesnažil nám to vysvětlit. Jen napsal program na tabuli a zmizel. Všichni jsme se sesunuli k tabuli kde byl nějaký program.

Dneska jsme měli v plánu jít do Příčné ulice. Nikam jsme nespěchali protože jsme věděli že bude otevřená celý den.

Jako první jsme si to namířili ke Gringottovi banky, protože ani jeden z nás neměl u sebe žádné peníze. Když jsme přišli před banku čekalo nás nemilé překvapení. Fronta od dveří, přes celé schodiště, až do poloviny ulice. Co nám zbývalo. Museli jsme si počkat. 

K naší smůle stál před námi Eam. Andrewovo "oblíbenec". Byla jsem v pozoru, kdyby Andrewa napadlo něco udělat. Naštěstí měl dost rozumu. Místo toho abychom se ho báli, skoro jsme se mu smáli. Narostla mu bradka :DD Vážně jsem v sobě musela ten smích držet. Nechtěla jsem si přivodit nějaké problémy o tak dokonalých prázdninách ^^

Po nějaké době nás přestalo to čekání bavit, tak jsme se rozhodli jít čekat do kotle. Když jsme přišli tam, bylo tam téměř pusto. Sedli jsme si ke stolu a povídali si :)

Dneska mělo být slavnostní otevření nové Příčné ulice. Docela jsem se těšila. Už si ani pořádně nepamatuju jak vypadala ta stará :D

Do Kotle to přitáhlo celkem dost lidí. Tolik jsem jich tu snad ještě ani neviděla. Všichni se postavili do řady a čekali než někdo otevře.

Nakonec se tam objevil nějakej chlapík z ministerstva, který nás všechny pustil dovnitř. Na začátku to vypadalo úplně stejně. Nalevo byl obchod s kotlíky. Řekl nám, že ti co mají 14+ mohou jít s jeho pomocníkem na tombolu, a že zbytek může jít s ním na prohlídku zbrusu nové Příčné ulice. Těšila jsem se co tu přibylo nebo co se změnilo. A taky na ty soutěže co měly být

 Dnešek byl opět nádherný.

Až na to že mi teprve dneska přišlo vysvědčení které zdobí jenom jedna známka :D a to nádherné V z lektvarů. Byla jsem šťastná protože jsem nečekala že by se mi ten lektvar mohl povést. Teď jenom dokončit ostatní známky :D

Dneska jsme byli jsme ve Visánku u rybníčku s vodopádem kde jsme si dali první pusu. Je to prostě nádherné místo. Mohla bych tam vážně být celé prázdniny. Jen tak jsme tam stáli,dívali se na rybník když najednou z něj vypadlo něco co bych nečekala. Vykoktal ze sebe "Miluji tě" 

Vážně jsem to nečekala... Opět jsem cítila jak celá, od hlavy k patě, rudnu!! Bylo to tak nečekaný....

Ještě chvilku jsme tam stáli a pak se vrátili do Kotle. Respektive k Andrewovi na pokoj. :) Tam jsme si sedli do postele a povídali si.